Jak jít za svým snem proti všem?

Už odmalička jsem od svých rodičů slýchávala: No ty jsi prostě jiná. Taková zvláštní. Svá. A upřímně, slýchám to dodnes-:)

Možná byly doby, kdy mě tato slova zraňovala. Vystrkovala ze společnosti. Ale později jsem se do nich zamilovala. A jsem hrdá na to, že JÁ JSEM SVÁ. ŽE JSEM JINÁ A UNIKÁTNÍ. A to i přesto, že to s sebou někdy přináší nepochopení druhých.

A jak se to změnilo? Prostě jsem si DOVOLILA BÝT SVÁ přes všechny řeči a názory druhých. A protože vím, že si podobnými pocity a situacemi prochází mnoho dalších z vás, sdílím s vámi teď částečně svůj příběh. A věřím, že moje upřímné sdílení bude inspirací pro spoustu dalších skvělých bytostí k objevení své JEDINEČNOSTI A ZAMILOVÁNÍ SE DO SEBE, TAKOVÝCH, JACÍ JSTE.

Od malička jsem měla svůj vlastní náhled na svět. Ač pocházím z rodiny „bezvěrců“, asi jako většina mých vrstevníků, tak jsem vždy věděla, že existuje něco víc. Něco, co nás přesahuje. Zároveň dodává sílu a díky tomu jsme vlastně tu. Něco krásného. Věděla jsem, že všechno má více úhlů pohledu a všechno může být i jinak, než se na první dojem zdá. Respektive než se nám většinové okolí snaží vnutit. A není to proto, že by naši rodiče a další nám chtěli škodit. Oni zkrátka jen ztratili spojení.  Žijí v zajetých vzorcích, které se předávají z generace na generaci a berou to jako samozřejmost. ALE VŽDYCKY MÁME MOŽBOST VOLBY.

Jak už jsem zmínila, mé dětství bylo pohodové, harmonické. Běžné slasti a strasti. Vím a cítím, že mě moji rodiče milují a vždycky milovali stejně tak jako já je. Ale komunikace a pochopení vázlo. Když říkám komunikace, nemyslím tím, že bychom spolu nemluvili. Naopak… už od dětství nám se sestrou bylo adekvátně k věku vše vysvětlováno. Taťka se nám opravdu hodně věnoval. Znáte film Na samotě u lesa? Jak tam Zdeněk Svěrák – otec dětí – v lese vysvětluje dětem, co je mraveniště a jak to ti mravenci dělají? Tak vždycky, když tuhle scénku vidím, vzpomenu si na své dětství. Přesně takhle nám se sestrou všechno vysvětloval náš taťka. Mluvili jsme otevřeně o lidském těle, rozdíl mezi mužem a ženou, dospívání, menstruace. Nahota a stud z nahého těla nebyl nikdy problém.

Ale tak nějak tam převládal vzorec žít podle zavedených pravidel. A to hlavně nastavených společností. Nevybočovat. Neodporovat. Nevzpouzet se „autoritám“. Zkrátka nebýt MOC jiný než ostatní. Určitá míra jinakosti se tolerovala-:) Ale odsud posud.

A tak jsem rostla. A až na tu jinakost jsem byla bezproblémové dítě. Po základní škole přišla škola střední, na které jsme se s rodiči domluvili. Byl to jejich návrh a já s ním souhlasila. Do ničeho mě nenutili, dali mi prostor. Na střední škole jsem se začala více vyhraňovat a z perfektní a bezproblémové studentky se stal rebel. Ve druhém ročníku ve čtvrtletí jsem dokonce propadala z jednoho předmětu… teď už si ale nevybavím, který to byl-:) Do pololetí se mi to podařilo vytáhnout na čtyřku takže propadnutí se nekonalo. Za to na konci roku přišla dvojka z chování za neomluvené absence. Nebyla jsem drzá, nedělala jsem výtržnosti. Jen jsem si tak nějak víc dělala, co chci a cítím.

Nicméně, maturitu jsem zvládla v pohodě a pokračovala studiem na vysoké škole. Vybrala jsem si takovou, která byla vzdálená od mého bydliště, takže jsem bydlela na kolejích. Pokračovalo mé „rebelství“, spíše tedy nacházení sama sebe. Hned po prvním semestru na vysoké škole mi došlo, že náš systém vzdělávání není nic pro mě. A tak jsem po roce studium ukončila a šla do světa. A to doslova-:) Vydala jsem se na zkušenou do Anglie, psal se rok 1997. Tehdy jako au-pair, hlídání dětí v rodině. Mým cílem bylo nalezení sama sebe a zdokonalení se v angličtině.

V Anglii jsem si prošla opravdu spoustou sebepoznávacích zkoušek. Vyjmenovávat je tu všechny nebudu…. Ale po 2 letech au-pairství jsem se rozhodla, že odejdu od současné anglické rodiny a najdu si práci a své bydlení. Byly doby, kdy jsem neměla co jíst, nevěděla, kde budu spát. Ale víte co? Nijak mě to netrápilo. Vždycky to nějak dopadlo. A po nějaké době jsem si našla skvělou práci a bydlení a strávila v Anglii další 2 roky. ÚŽASNÉ ROKY SVOBODY, POZNÁVÁNÍ A RŮSTU. Dokonce jsem plánovala tam zůstat. A najednou jsem prostě zacítila, že je čas jít dál. A tak jsem sbalila saky paky a odjela zpátky do ČR. Další vzdělávací pobyt jinde jsem neplánovala. Ale tak se to nějak semlelo, ostatní kolem mě do mě hučeli, abych toho využila a než se usadím, odletěla ještě na zkušenou do USA. A tak i když to nikdy nebyla moje touha, řekla jsem si, že to je vlastně dobrý nápad. Protože jakmile se usadíte a zakořeníte, už se tak nějak nechce.

Takže jsem si zažádala u agentury o umístění v rodině. V Americe je to vše koncipované jako studijní pobyt a nevím, jak je to teď, ale tehdy se dostávaly víza na 13 měsíců. Chvíli trvalo, než se vše vyřídilo. Mezitím jsem v ČR dávala soukromé lekce angličtiny u nás doma. Už tehdy se projevil můj podnikatelský duch a touha po svobodném „povolání“. A po novém roce 2000 jsem odfrčela do Chicaga, kde jsem strávila oněch 13 měsíců. Čekaly mě další zkoušky „dospělosti“ a růstu. Navštívila jsem i jiné státy než Illinos. Úžasný byl pobyt na Floridě, kde jsme si s kamarádkou pronajaly na 14 bungalov a krásně si tam vegetily u Mexického zálivu. Mimochodem, takovou Margaritu – tequilový koktejl – jako v USA jsem nikde jinde nezažila-:) Na druhou stranu se mi podařilo taky stát před americkým soudem, protože jsem měla autohavárii a tam se všechno řeší soudně.

Po návratu do ČR jsem automaticky hledala zaměstnání. Chtěla jsem takové, kde bude možnost uplatnit moji milovanou angličtinu. A tak jsem skončila v Praze. A světe div se, prošla jsem výběrovým řízením a vyhrála konkurz na místo na Britském velvyslanectví. A to na obchodním oddělení. V té době to pro mě byla práce snů. Zahraniční prostředí, zkrácená pracovní doba, všude kolem mě angličtina a skvělý tým lidí s mezinárodním nastavením kolem mě. Pracovní cesty do zahraničí, recepce, setkání s některými členy královské rodiny, když navštívili Prahu. Doteď si pamatuju, jak jsme se učili pukrle-:)

No nicméně, můj pocit a uvědomění si jinakosti stále přetrvával. A po cca 2 letech na ambasádě se mi čím dál tím více vtíral pocit, že nejsem tam, kde chci být. A v momentě, kdy jsem si říkala, co dál, přišel do cesty vztah, ze kterého se vyklubalo manželství a 2 děti. A tak jsem opustila dráhu zaměstnance a šla na mateřskou dovolenou. Tedy doteď nevím, proč se tomu říká dovolená, když to rozhodně žádná dovolená není. Kolikrát je to větší fičák než v práci-:) Děti se narodily s odstupem necelých 2 let. Takže jsem šla z rodičovské na mateřskou. Ale tak jsem to vždycky chtěla. Mít 2 děti blízko u sebe. Se sestrou mám od sebe 2,5 roku a mně se líbil ten malý věkový rozdíl. I když tedy taky jsme se hádaly-:)

No a na mateřské mi začalo docházet, že se rozhodně nehodlám vracet do jakéhokoliv zaměstnání. ŽE CHCI BÝT PANÍ SVÉHO ČASU. Nechtěla jsem být ta matka, co dává ráno v 8 děti do školky – a možná ještě dřív – a v pozdních odpoledních hodinách je kolikrát uštvaná vyzvedávat. A doma večerní kolotoč. Takže si je vlastně ani neužiju. A právě tehdy vzniklo rozhodnutí vydat se cestou podnikatelskou. O tom, jak mi přišel nápad v čem budu podnikat se tu teď rozepisovat nebudu… Zkrátka jsem se úplně neplánovaně vrhla na dráhu péče o tělo. Zejména alternativní cestu ke zdraví a duši.

A tady právě přišly další zatěžkávací zkoušky mé Jedinečnosti. Jako první jsem se vrhla na masáže. Rodina mě spíše odrazovala. Manžel několikrát pronesl, že mě to neuživí. A pro moje rodiče to nikdy nebylo dost „na úrovni“. Nicméně já jsem si šla za tím, co mi říkala intuice. Přes masáže jsem se dostala k alternativním směrům, dále k Reiki – to mě v jeden čas na několik let úplně pohltilo. V dobrém slova smyslu. Aktivovala jsem v sobě svůj Dar vnímat energie a pracovat s nimi. Máme ho všichni už v době narození. Stejně tak jako mám Dar dýchat. Ale jen málokdo umí dýchat správně. A stejné je to i s energetickým učením. Reiki mě katapultovalo „na oběžnou dráhu“. Postupně jsem se stala Mistrem Reiki, takže teď už přes 10 let předávám toto učení a aktivaci dál.

Po Reiki přišla homeopatie, medicínské minimum, lektorství jogy. Ve svých 30ceti letech mě konečně začalo bavit se učit-:) Protože jsem šla za hlasem svého srdce. A to i přes odrazování mého nejbližšího okolí. Postupně jsem se stala spíše mentorkou a koučkou Svobodného života. Moje práce se stala mým posláním a zábavou. A je skvělé sledovat i to, jak se ostatní, kteří za mnou přijdou, proměňují z kukly v motýli. Postupně i oni objevují svou Jedinečnost a jdou si za svým.

Jenže v jeden moment jsem si uvědomila, že mě moje práce sice stále baví, rozvíjí a naplňuje, ale že začínám SMĚŇOVAT ČAS ZA PENÍZE. To je, že i když rostu osobnostně a s tím tedy ruku v ruce i finančně, tak ale že já jako jedinec můžu mentorovat a lektorovat jen určitý počet lidí v daný čas. A to ať jednotlivě nebo skupinově. Zkrátka že pokud si to „neodmakám“, tak z toho žádný příjem nemám. A tudíž se svým způsobem stávám zaměstnancem ve svém vlastním podnikání. Věřím, že toto si právě teď prožívá spousta z vás-:)

A tak jsem v roce 2017 využila trendu doby a začala se vzdělávat v online marketingu. Workshopy, webináře, psaní e-booků, onlinové programy a kurzy. Inspirovalo mě Podnikání z pláže…. taky věřím, že spousta z vás zná-:) A to vše s vidinou vybudování pasivního příjmu, tedy získání časové i finanční SVOBODY.  Napíšu e-book, udělám jednu práci. E-book si koupí spousta lidí a stejně tak online kurzy. A mně tedy poteče pasivní příjem. Jenže ouha… Po krátké době jsem zjistila, že i když mě nová dovednost baví a rozvíjí, není to ta cesta pasivního příjmu, který jsem si představovala. Jedna věc je e-book napsat nebo sestavit online kurz a druhá je dostat ho mezi lidi. I když víte, že je výborný. Což znamená i nemalé investice do marketingu, Ono si totiž spousta lidí myslí, že když je to online, tak to nic nestojí… Ale opak je pravdou, což jsem zjistila na vlastní kůži. A navíc, když napíšete takový e-book nebo sestavíte kurz, lidi si ho koupí a absolvují, ale pozor – POUZE 1x. Takže abych měla opravdu pasivní příjem, musela bych chrlit jeden kurz a e-book za druhým. A to tedy nebyla zrovna představa SVOBODY. A co si budeme povídat, dnešní trh je e-booky a online kurzy už dost přesycený.

   

A tak jsem vysílala další signály a přišla mi do cesty příležitost, za kterou nepřestanu být nadosmrti VDĚČNÁ. Podotýkám, že mi tato cesta musela přijít do života celkem 3x, abych ji byla schopná vidět. A teprve na potřetí jsem ji chytila pořádně „za pačesy“ a už nikdy ji nepustím. A prdím na to, že se říká, nikdy neříkej nikdy. TOHLE VÍM NA 1 000 000 %. TO JE PROSTĚ ONO. To, k čemu jsem musela dospět. Protože teď to přišlo v ten správný čas a hlavně přes ty správné lidi. A opět jsem na začátku své cesty narazila na odpor svého nejbližšího okolí. Když jsem jim v kostce představila nový projekt, slyšela jsem jen samá negativa. ALE JÁ JSEM SI ŠLA OPĚT ZA SVÝM. OPĚT PROTI VŠEM.

Tato příležitost mi přišla před 2 lety a já jsem konečně OPRAVDU SVOBODNÁ. Přestala jsem směňovat čas za peníze. Žiju život, ze kterého si nemusím brát dovolenou. Svůj čas uzpůsobuju pouze sobě a své rodině. A protože tato cesta pomohla mně, šířím toto povědomí dál. Protože BÝT BOHATÝ SI ZASLOUŽÍ KAŽDÝ. Každý z nás si zaslouží žít takový život, jaký chce. Je to cesta pro každého, kdo je připravený na změnu a uvědomuje si, že směňovat čas za peníze není nutné. Je to specifická podnikatelská cesta a je krásné sledovat, jak i ostatní, kteří se na ni vydají, sklízí úspěchy a mění to život k lepšímu jim i jejich rodině. O takovém BOHATSTVÍ se mi před tím ani nezdálo. Pokud tedy s tebou tato slova souzní a chceš vědět víc, TEĎ JE TEN SPRÁVNÝ ČAS CHYTIT PŘÍLEŽITOST ZA PAČESY. Tak jako jsem to udělala já před 2 lety. Jednoduše mi napiš a já ti ráda předám víc informací.

Jen na závěr podotýkám, že vím moc dobře, co to je, žít „z ruky do huby“. Vím, co to je, obracet každou korunu. Vím, co to je mít odpojený mobil nebo elektřinu, protože nebyla zaplacená. Protože byly doby, kdy jsme se díky manželově podnikání dostali do dluhů. Ale teď už taky vím, co to je ŽÍT V HOJNOSTI.

Věřím, že se s některými z vás setkáme a už teď se těším na vaši proměnu a na tvůj Dar -:) Nejlépe se se mnou spojíš přes messenger. Juknout na mě můžeš taky na facebooku, kde se se mnou spojíš nejrychleji a na mém youtube kanále.

S láskou, vděčností a úctou k Tvé Jedinečnosti, Markéta

 

Jak přestat směňovat čas za peníze?

Staň se magnetem

na RADOST

Inspirace pro tebe

zdarma

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů